Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou!!!

10. kpt.-VvS: Iluze a promítačka

4. srpna 2009 v 2:09 | Leanne |  Vítejte ve Středozemi
"Nemůžeš projít!" zakřičel Gandalf z plných plic na svého protivníka. "Gandalfe!" vykřikl Frodo. A dál už to znáte: Gandalf začaroval lávku, balrog se pohnul, lávka spadla, balrog spadl, čaroděj se otočil, balrogův bič se mu obtočil kolem nohy a strhl ho s sebou do propasti. Ano. Tohle se odehrálo před očima celého společenstva. A ti pitomci si vůbec nevšimli ani světla vycházejícího z bodu nad jejich hlavami mířícího do místa střetu, ani praskání, které se objevilo při každém slově a zvuku, které ti dva vydali.

Možná to dávali na svědomí balrogovi. Omyl. To byly Lucianiny repráky puštěné na maximum. A to světlo? Její geniální nápad. Promítačka.
Samozřejmě jsme na tu scénu mohli použít iluzi. Jenomže iluze takové velikosti (však ten balrog byl vyšší, než Alucard na druhou) a navíc skládající se kromě klasické optické a zvukové části i z části čichové (protože balrog bez síry není ta pravá ořechová) bylo nad naše síly (a Gandalfa vynecháme, ten v té chvíli už mazal za Valar).
Zato trocha přemístěné a vhodně umístěné techniky na dálkové ovládání plus jednoduchý obraz čaroděje (který se nemohl angažovat osobně, nezapomínejme, že svítí) byla hračka.
Od zabití balroga po začátek operace PROPAD DO TEMNOT uběhly víc jak dvě hodiny. Nešlo totiž pouze o instalaci všeho potřebného a vystopování prchajících. Bylo nutné poučit Gandalfa o věcech příštích a naučit ho jeho roli, aby po svém návratu zapadl do děje.
"Takže", začala Lucian už poněkolikáté stejnou scénu, "Aragorn říká: To není možné! Padl jsi!" "Skrz oheň a eh, zem?" Lucian naštvaně práskla s papíry. Rozhodla jsem se mu poradit a předvedla jsem potápějícího se člověka. "Vzduch?" Proboha... Naznačila jsem pár temp. "Vodu!" "Bingo a neřvi tak, nebo na nás přijdou skřeti." Upírka mrkla na hodinky. "Zatraceně, na tohle už nemáme čas. Tady máš ty lejstra a koukej se to naučit, ať z toho pak neuděláš guláš." Čaroděj převzal mlčky papíry a chvíli na ně mlčky hleděl. Pak se podíval na nás. "Musím říct, že i přes vaše naschvály s vlasy, šaty a zbraněmi byly ty dva týdny zábavné (souhlas, ale nás bavily i ty naschvály). Budu na vás dlouho vzpomínat." Lucian k němu přistoupila a poplácala ho po zádech. "To je fajn, protože my nejspíš budeme žít dost dlouho na to, abychom se sem podívaly znova. Tak abys nás poznal." Usmál se. "Pokud ti ty vlasy vydrží, tak se ztráty paměti neobávám, jsou nezapomenutelné (to Lucian uslyší ještě mockrát)...stejně jako jejich majitelka a její kolegyně." Pak nás objal, sbalil lejstra, hůl a meč a šel jednat s Valar.
Když jsme dobíhaly zbytek mužstva, tak ke mně Lucian prohodila "Víš, je to divný, ale stejně mi bude chybět. A ti ostatní nejspíš taky." "Jo, ale s nima se budeme loučit až později. Ovšem, víš, s kým nejvíc?" "S Legolasem?" "S Boromirem. Ať už se sem ještě někdy podíváme nebo ne, rozhodně to nebude v těch pár týdnech života, co mu zbývají". "Máš recht. Tak, připravená?" Přikývla jsem. Společnými silami jsme vyvolaly obraz čaroděje. Tady už nebyla čichová stránka nutná. Všichni byli po putování tak uleželí, že si během těch pár minut nikdo nevšimne, že jeden z nich nesmrdí. Připravily jsme si ovladače od veškerého zařízení a během pěti minut doběhly ostatní.
"Konečně!" vydechl úlevně Aragorn. "Povedlo se?" "Jak co. Gandalf má hůl, ale ta hořící gorila je pořád za námi." Na potvrzení svých slov jsem zmáčkla jedno tlačítko. Ozvala se rána doprovázená otřesem. Doufám, že jsem právě nenakrkla nějakého trpasličího boha. Repráky a promítačka nebyly to jediný, co jsme přitáhly. Jelikož nás nenapadl žádný jiný způsob, jak zinscenovat balrogův postup, bylo nutná instalace pár...malých...výbušnin. Mimochodem byly od Lucian. Myslím, že ta má ve své sbírce zbraní i jadernou hlavici. "Alespoň něco." Tak pokračujem!" Všichni se opět rozeběhli. Čas od času jsem hodila okem po iluzi. Chovala se přesně jako originál. Byla jsem na nás na obě hrdá. Normálně jsme používaly jen krátko trvající obrazy k vyděšení upírů(a Armand ječí jako ženská!). Tohle byl rozhodně náš rekord.
Před můstkem jsme nechaly vizi zpomalit, aby doběhla jako poslední. Jakmile se zbytek Společenstva dostal přes lávku, operace PROPAD DO TEMNOT byla zahájena. Jakmile obraz doběhl na pomyslnou značku, nechaly jsme ho zmizet a bleskově zapnuly techniku. Ze zvukového záznamu jsme samozřejmě vymazaly zděšené výkřiky Společenstva...
Po skončení srdceryvné scény přišlo to nejtěžší-tvářit se zničeně. Navíc do teď zalezlí skřeti nás začali ostřelovat z oběžné drá-chci říct, z různých postranních cestiček a jeskyněk v okolí můstku.
Nakonec jsme (ne)šťastně vyběhli ven. Všichni se okamžitě nasadili tragický výraz. Lucian a já jsme předstíraly smutek, dokud mi něco nedošlo. Pak jsem začala truchlit i já. Artemis si toho všimla a nenápadně mě zavedla stranou. "Hele, zase tak to přehánět nemusíš, vždyť on nespadl." Fňukla jsem. "Já vím...ale já si uvědomila něco jinýho." "A co, prosím tě?" "Já tam nechala pistoli." Udivený výraz. "Tak proč si ji nepřivoláš?" "Protože pak bych neměla proč bulet jako želva." Má sestra v průserech jen protočila oči, zamumlala zaklínadlo a zmíněnou zbraň mi podala. Pak jsme pomohly Aragornovi vytáhnout všechny na nohy, dotáhly zpátky Froda, který se mezitím vydal na soukromý výlet, a vyrazily po boku ostatních do Lorienu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káně Káně | E-mail | Web | 5. srpna 2009 v 14:28 | Reagovat

Super! Jen tak dál!

2 Caillean Caillean | 7. září 2009 v 15:34 | Reagovat

psychoo XD Jako obvykle mrtvá smíchy XD

3 Durwen, Lusamon, Nezavřená huba... Vyberte si. Durwen, Lusamon, Nezavřená huba... Vyberte si. | 26. května 2012 v 19:40 | Reagovat

Holka, ty by jsi se měla dát na psaní vlastní humorné fantasy! Jaderná hlavice... XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama