Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou!!!

8. kpt.-VvS: Otřesy, omyly a další odchylky od děje

14. července 2009 v 0:27 | Leanne |  Vítejte ve Středozemi
"Nějaké nápady?", obrátila jsem se na kamarádku, když Gandalf odrecitocal své znalosti o balrozích. "No...můžeme utíkat, ale to mě nebaví, bojovat, což je kravina, zvlášť u hobití dzoing-pánvičkové metody, nebo-" tady se zašklebila "-můžeme využít můj titul a postavení plus mé nepopiratelné kouzlo osobnosti." Skepticky jsem se na ni podívala. "Jako že ho vyděsíš k smrti?"

"No dovol! A vůbec, máš snad lepší nápad? Jestli chceš, můžeme zkusit spravit Gandalfovu hůl. Ale upozorňuji předem, že domluvit se s balem se tak trochu pokládá za nemožné, táta říkal, že balrogové jsou ještě tupější než bráška Merlin a to už je co říct! Takže jestli to nevyjde, tak svištíme pryč."
Zbytek skupiny zatím poslouchal náš smysluplný dialog, cvrkal si do kalhot a připravoval běžecké tretry. "Čili?" zapojil se do debaty Aragorn. "Čili Leanne a Gandalf zamíří k místu, kde je nahromaděná energie, ostatní poběží k východu a já se mezitím pokusím vykecat balovi do jeho rohatý hlavy díru."
Boromir jako vždycky neposlouchal. "Abyste mohly zmizet?" Potlačila jsem nutkání poslat ho na ušní nebo tam, kam slunce nesvítí a vítr nefouká a spokojila se se soucitným pohledem. Ovšem Lucian to nedalo. "Boříku, tady nejde o zmizení. Musíme spravit Gandalfovu hůl a věř, že na to pouhá izolepa nestačí. A opovaž se mně zeptat, co je to izolepa!" Boromir zase rychle zavřel pusu. "Nelíbí se mi to....", začal Aragorn, když v tom se ozval otřes a záře na konci síně trochu zesílila. "No dobrá. Jdeme!" Rychlá změna názoru. Všichni se dali do pohybu, většina skupiny klusala na druhou stranu síně, Gandalf si to namířil do jedné síně poblíž nás. Já zatím zůstala stát. Podívala jsem se na Lucian. "Ne že bych ti nefandila, ale máš nějaký záložní plán?" Překvapeně se na mně koukla. "Gandalfa." "A něco dalšího, poněkud spolehlivějšího?" Zle se usmála. "Jo. Napalm. A teď už syp, než tě ten stařešina začne postrádat." Rozeběhla jsem se za čarodějem.
Komnata, do které jsem doběhla, byla stejná jako ostatní, kterými jsme prošli během naší cesty podzemím. Skála, skála, vchod, skála. Kromě jedné maličkosti. Uprostřed stál kamenný podstavec, na němž byla umístěna miska z mithrilu. Ale narozdíl od mithrilu, který nám Gandalf ukázal cestou, nezářil. Na vině nejspíš byl obsah misky. Do tří čtvrtin byla naplněna jakousi černou kapalinou. Působila nějak...zvláštně. V tu chvíli mě napadla jedna dost podstatná otázka. "Gandalfe? Když je tohle temná energie, nebudeš s tím mít jako čaroděj světla trošku problém?" Nepatrně přikývl. "Pravděpodobně budu muset svést boj o to, jakým silám bude má hůl sloužit. Nicméně to riziko podstoupím." To je fajn, vědět, že jsem neběžela těch několik set metrů jak blbec pro nic za nic, pomyslela jsem si a začala s přípravami na obřad. Načrtla jsem kolem misky několik znamení. Nic jednoduchého, vzhledem k neustálým otřesům. Jeden mě málem poslal k zemi. Ona snad opravdu použila ten napalm! Jak se mám sakra takhle soustředit! Vždyť taky můžu Gandalfa proměnit třeba v mamuta! Zmíněný možná-mamut momentálně choval v náručí pozůstatky své hole. Ano, choval. Nebylo to poprvé, kdy jsem ho takhle viděla, párkrát si s tím dřevem dokonce povídal...ale ve svém věku už měl na senilitu právo (a vůbec, Lucian si taky povídá s počítačem...nebo mu spíš nadává...).
Byla jsem připravena. Přišla ta horší a nebezpečnější část-já do té věci musela ponořit ruce. Vždycky to je risk. Nikdy nemůžete přesně vědět, jak daná kumulace vznikla (což mě přivádělo k otázce, kde se tady vůbec vzala). U sil dobra alespoň máte jistotu, že se vás nebudou snažit ovládnout. Narozdíl od sil zla. Ovšem já měla se zlem své zkušenosti (že, Lucian). Vrhla jsem se do boje. Po pár minutách jsem zmíněné temné síly nakopala do...něčeho, co je bolelo a nasměrovala proti Gandalfově holi. Už ji přestal chovat a místo toho držel kusy před sebou tak, aby ve zlomu zapadly do sebe. "Připraven?" Čaroděj přikývl a já vyslala energii proti holi a - A taková šlupka, že jsme se svalili oba.A co hůř, paprsek strefil místo hole jejího majitele. KU-sociální pracovnice! To vůbec nebylo dobře.
Naše náhražka Santa Clause se svíjela na zemi. On je rozdíl, když s něčím bojujete o kus klacku nebo o své tělo. A já mohla jen vstát z podlahy a sledovat dění v ringu. No jestli tohle není den Blbec...všechno mi padá na hlavu. Kouzla, strop, meče... Můj vnitřní dialog byl přerušen koncem duševního utkání. Gandalf sebou přestal házet a naopak začal zářit. Bíle. Vítěz byl jasný. Usmál se. Zašklebila jsem se nazpátek. "Hezké, ale co s tou holí?" Čaroděj jen natáhl ruku a dřevo se spojilo. Působivé. "Tak jdeme na tu příšeru?" Tohle už u mě vyvolalo údiv. Takový elán jsem u něj ještě neviděla. Nechal mě nevěřícně zírat a zamířil zpět do největší síně Morie, z jejíhož středu se ozývaly výbuchy, řev a nadávky v sedmi jazycích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Durwen, Lusamon, Nezavřená huba... Vyberte si. Durwen, Lusamon, Nezavřená huba... Vyberte si. | 26. května 2012 v 19:29 | Reagovat

Napalm! Južiš marjá! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama