Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou!!!

Kdo hledá, najde

26. ledna 2009 v 19:25 | Leanne |  Jednorázovky-Mcross
Takže úvodem-tahle povídka patří do megacrossoveru, i když některé postavy neznáte a ještě dlouho nebudete znát. Ukazuje, jakto všechno jednou nejspíš dopadne(pokud konečně nacvakáme tu horu popsaného papíru do počítače). Původně to bylo psáno jako slohová kompozice, čili musela být pozměněna jména některých postav a já ji nechala ve stejném stavu, v jakém mi byla vrácena. Tím chci také poděkovat paní profesorce Korejtkové za beta-read (ačkoliv si to nejspíš neuvědomuje).


Zdravím. Jmenuji se Tin. Samozřejmě to není mé pravé jméno, ale tuhle zkratku mám raději. Je sobota odpoledne a já se schovávám ve skříni. Před kým? Před nimi. Třemi malými trpaslíky s uječenými hlásky, kteří by mně nejraději obarvili hlavu na růžovo a donutili mě obléct dámské plavky. Už jen ze zvědavosti, jak bych potom vyváděl. Jsou to bestie. A dvě z těch bestií jsou mí příbuzní. Synovci. Nathaniel a Sebastian. Třetí z týmu je dcera mé známé Calwen, Rebeka. A tohle trio mě vytáčí k nepříčetnosti.
Když se narodil Sebastian, syn mého bratra Juliana, nikdo nečekal, že z něj vyroste takový dětský terorista. Byl hodný, klidný, nerušil-sen všech rodičů. Stejně tak Rebeka. Možná byli trochu škodolibí, ale ne tolik jako dnes. K tomu je přivedl ten nejmladší, Nathaniel. Byl to on, kdo posunul hranici psychického týrání na novou úroveň. To má po matce. Artemis mi taky nedala na chvilku pokoj.
Dnes ty tři ovšem napadlo něco speciálního. Jak by se rodiče tvářili, kdyby oblíkli strýčka Tina jako anděla a zavěsili ho nad vánoční stromeček? O rodiče samozřejmě nešlo, jenom mě chtěli naštvat. Br. Anděly nesnáším. Vždyť dřív jsme ani Vánoce neslavili. Ale zato tady byl klid a mír.
Jakmile jsem zaslechl, na ČEM se ti za děti převlečení démoni domlouvají, nabral jsem rychlost světla a zmizel na druhé straně sídla. Dokonce jsem přitom srazil Magnuse (můj švagr) ze žebříku., když věšel jmelí.
Doběhl jsem do svého pokoje. Rychle jsem se rozhlédl. Kam se schovat? Obyčejné zamknutí dveří je nezadrží. Tohle nejsou typické děti ve věku od šesti do deseti let. Jinak bych neutíkal. Navíc by je zamčené dveře mohly upozornit, kde se skrývám. Ne, musím...Na schodech se ozval dusot nohou a dětský smích. Pomoc!
Tak jsem vlezl do skříně. Tu by mohli považovat za natolik primitivní "schovku", že by mě nemuseli najít. Zakryl jsem se visícím oblečením a vzýval boha schválnosti Murphyho, aby spal a oni mě nenašli.
Prásknutí dveří. "Tak co?" ozve se Nathanielův škodolibý hlásek. "Nic," odvětil Sebastian. "To není možný, táta říkal, že utíkal tímhle směrem." Magnusi, ty...TY! To si s tebou vyřídím. Pomáhat těm trpasličím gangsterům.
"Třeba pokračoval oknem..."navrhl holčičí hlásek. "Z třetího patra? To je dost šílený i na něj," zamítl Rebečin nápad Bastian. "Ani moc ne, vzpomeň si na Velikonoce, jak jsme z něj chtěli udělat zajíce. Celou dobu ho hledáme a on mezitím visel na okapu." Nathy se uchechtl: "Strejda Tin a jeho hraní na Batmana. Tak jdeme jinam?" Otázka pro jeho druhy. Prosím! "Hm." "Jo, akorát si s sebou vezmem tohle," pravil Rebečin hlas. Vezmou co?
Náhle se s trhnutím otevřely dveře skříně a tři páry rukou mě vtáhly do středu pokoje. Nic nepomáhalo, jak jsem se držel dvířek. "Tu tě máme," konstatoval radostně Nathaniel. V očích kruté plamínky. "Tak pojď," a spolu se Sebastianem mě táhli do dětského pokoje. "Jak?" stačil jsem ze sebe vypravit a pak se za mnou uzavřely brány pekla. Rebeka se usmála: "No...kdo hledá, najde, strejdo Tine." Pak se na mě ti tři vrhli.
Od jisté doby nesnáším přísloví a Vánoce už vůbec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama