Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou!!!

Prolog-zBdL: Straší či nestraší?

30. prosince 2008 v 15:55 | Leanne |  Z bláta do louže
Nová povídka spadající do megacrossoveru

Příště, až mi bude někdo tvrdit, že někde straší, tak mu budu věřit. To víte, já, Mamon a Lucian jsme se někde dočetli o dvě stě let starém domě, kde se údajně vyskytují duchové. A naše trio nedostalo žádný lepší nápad, než tam vyrazit. Tak jsme vzali jídlo, zbraně a vyrazili.
Po několika hodinách strávených v uvnitř jsem měla sto chutí si podat autora článku. Psal, že tu jsou duchové. Ale copak je normální, aby se vám duch pokoušel ukousnout nohu? Nakonec to dopadlo tak, že jsme ten dům VYMÍTILI. Ano, čtete správně. Lucian byla tak vytočená, že se jí podařilo odeslat ty "duchy" do další sféry bytí. Ale než se tak stalo, jejich vůdce nám provedl pěkně hnusnej naschvál. A o jeho následcích to vlastně všechno bude...
"Tak tady to máte, vy šmejdi" zasyčela vztekle Lucian. Jednou rukou stiskla přívěšek na krku a druhou namíříla na "šmejdy"- skupinu k sobě spoutaných duchů. Pokud vám přijde to nemožné...co dodat, než že když se Lucian rozzuří, pak se dějí i zázraky (ačkoliv jde většinou o průsery).
"Za to mi zaplatíš, ty malá mrcho...vy všichni!" Hlavní duch by na nás nejspíš rád ukázal...ovšem to by nesměl mít zápěstí přivázaná ke kotníkům-k němu byla upírka opravdu krutá. Ale on k ní taky, Lucian je totiž opravdu háklivá na svůj majetek a sebrat jí její notebook, bez kterého neujde ani pět metrů, nebylo právě nejchytřejší.
"Pá pá," zamával Monatin. Duch ještě stačil něco zavřeštět a kolem nás se zatočil jakýsi vír, ale to už z kamarádčiny dlaně vytryskl paprsek světla a odeslal strašidla do vyšší sféry bytí.
"Tak to by bylo," oprášila si ruce a zvedla ze země batoh. "Jdeme?" Všichni tři jsme vyšli před tu barabiznu. "Co noha?" zajímal se Tin. "Ale, už docela dobrý. Jenom ty kalhoty mě štvou." Zatahala jsem za cár, který býval nohavicí. Ten podraz na mě zaútočil skrz zrcadlo a pokusil se mě vtáhnout dovnitř. Já mám ale v občance napsáno Leanne a ne Alenka, takže jsem to nakonec ustála. Jenom mi ten prevít stihl zrasovat nohu. Už zvládám regeneraci, ale ta se na kalhotách neprojeví...
No nic. "Tak kam? Do Nejvyššího kruhu?" koukla jsem na svého bratra a sestru v průserech. Kývli. Já s Lucian jsme sáhli po svých přívěšcích, Tin jakožto osoba se sedmnáctkou pryč to zvládal i bez. Lord D'eVil je po našich dobrodružstvích ve Středozemi trochu upravil. Začali jsme vytvářet portály. Vzedmula se klem mě vlna energie-a vzápětí mě přenesla pryč.
Měla jsem v úmyslu se přenést na vršek schodiště ve vstupní hale. Místo toho jsem se ocitla na jakési římse. Ta měla asi tak deset centimetrů šířku. Docela průser. Zvlášť, když pod sebou máte tři metry prázdna. Zkrátka jsem to neustála a sletěla dolů. Můj čerstvě zhojený kotník nechutně křupl. "Sakra!" Chytla jsem se za nohu. Příště budu dávat pozor, až mi Markus bude vysvětlovat techniku seskoku z výšek. Tak tohle rozhodně není palác D'eVilů. Byla jsem v nějaké místnosti, nejspíš pod zemí, nikde nebyla okna. Ta příšerně úzká římsa měla ke stropu ještě asi další dva metry, jak tohle někdo nacpal do podzemí... Z jedné strany jsem uslyšela kroky. Ozval se panovačný hlas. "Kdo jste a co tady děláte!" Natočila jsem hlavu tím směrem...a ztuhla. Tak tohle už byla síla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama