Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou!!!

1.kpt-zBdL: Kde jsem a co dál?

31. prosince 2008 v 23:48 | Leanne |  Z bláta do louže
Zírala jsem na cizince s modrou kůží a rudýma očima bez bělma v admirálské uniformě. Není to ten, o kom si myslím, že to je, že ne? Jestli ano, tak jsem v pořádným prů-"Na něco jsem se ptal," řekl. Já na něj ale pořád třeštila oči a snažila přesvědčit sebe sama, že jde jen o halucinace.

Pokud mi totiž Lucian nepodstrčila něco do pití, pak přede mnou stál velkoadmirál Thrawn ze Star Wars. Po jeho boku se objevila další osoba. Stejně divná jako ta první. A bohužel potvrzující mou domněnku. Ten "člověk" měřil asi sto šedesát centimetrů, byl pokrytý šupinami a v každé ruce svíral nůž. Typický Noghri. "Ehm...no... tak začnu tím, že jsem se tu ocitla omylem." Modrásek přivřel oči. "Tomu se dá těžko věřit." "Ale vážně-" pokusila jsem se vstát. Moje noha byla ale jiného názoru. Kdyby mě ty dva nechytli, pak bych válela sudy na podlaze. Vypadala na mramor, to by nebylo příjemný. "Díky." Opřela jsem se zády o sloup a tentokrát už zůstala stát. "Myslím, že bude lepší v tomto hovoru pokračovat na ošetřovně." Mávl rukou a odněkud se vynořili další dva šupinatci a s jejich pomocí jsem odkulhala pryč...

Za dvě hodiny... "Ne, říkám vám že chci zpátky své věci," nasraně jsem koukla na admirála. Ten mi pohled klidně vrátil. "A já vám zase slečno říkám, že je nedostanete zpět, dokud neprojdou analýzou." Jasně, pane Nedůvěřivý. Sice jsem mu vypověděla všechno o sobě a o tom, jak jsem se sem dostala, připojivše domněnku, že za to může ten vůdčí hajzlík ze strašidelnýho domu, ale přesto si chtěl všechno ověřit. Takže jsem trčela na ošetřovně, nohu zavázanou (i přes moje připomínky, že se to srovná samo a obvaz není potřeba) ve vypůjčené kombinéze (protože oblečení šlo na analýzu rovněž) a nasraná, že mi ten prevít nenechal ani MPčtyřku. Sakra. Doufám, že se po mně aspoň sháněj...
Přiběhl jakýsi technik. "Pane, ten...počítač...na jeho obrazovce se objevila jakási osoba a vehementně se dožaduje rozhovoru s majitelkou...byla velmi...ehm, rozladěná..." Technik přitom nahodil ksicht jakoby žvýkal šťovík. "No dobrá...přineste to sem," rozhodl Thrawn. Jeho podřízený přikývl a odběhl. "Tušíte, kdo vás shání?" obrátil se na mě. Zašklebila jsem se. "Podle toho jeho výrazu-ano." Lucian musela být velice "rozladěná"...
Za chvíli byl ten chudák zpět a sním přišel nikoli zákon, nýbrž chaos-Lucian na Skypu. "No to je dost. Co to proboha bylo za blbce? A jak to, že měl tvýho nota?" Mávla jsem nad tím rukou. "To neřeš..." pak jsem se podívala na obrazovku pozorněji. Správně by teď měla mít má upíří přítelkyně za zády černé zdi svého pokoje(ano, vážení, Artemis byla při volbě vzhledu pokoje velmi nekonvenční...další verze byla ovšem krvavě rudá, tak buďme rádi aspoň za to). Místo toho měla za zády... "To jsou stromy?!" Lucian se ohlédla. "Ehm, jo. Tak trochu jsem poctila Elronda svou další návštěvou." Chudák. "Takže jsi taky skončila někde úplně jinde?" "Jo." "Bezva, jsem ráda, že nejsem jediná...já to totiž zahla do Star Wars." Lucian jen nevěřícně vyvalila oči. "Fakt? Tak to seš dobrá," vyjádřila mi svou ironickou poklonu. "A Monatin?" "Ten dorazil v pohodě, syčák." Vypadala, že bude plivat oheň. "Takže už jsi mluvila se svým otcem?" Jestli existovala osoba, která mně odtud mohla dostat, pak to byl lord D'eVil. "Jo, tvrdil, že to musí bejt přívěškama, vždyť Tin žádnej nemá a dorazil v pohodě." "No, to by dávalo smysl...ale jak se odtud dostanu?" "Tak to bude problém. Přívěšky používat nemáme a Mammona táta teďka nikam nepustí. Budeš to muset chvíli přežít. Lepší, než skončit třeba ve Star Treku, tam už se nevyznáš," uchechtla se. Narážela tím na období, kdy jsem byla na Star Wars dost ujetá. V té době jsem si do hlavy narvala snad všechny informace o mém oblíbeném fanu. Ty se teď ukázaly jako dosti praktické. "Brnkni tátovi, co dál. A jen tak...necháš se od Ela přeposlat domů, nebo ho tam hodláš ještě chvíli týrat?" Pravda, na tuhle otázku jsem se ani nemusela ptát. "Hádej," prohlásila s ďábelským šklebem. No jo. "Tak si to užij a hlavně mi oznam, co teda bude," zakončila jsem rozhovor. "Tak zatím a Síla s tebou," neodpustila si Lucian popíchnutí a odpojila se. "Já ti dám Sílu," zamumlala jsem a vypnula notebook. "Takže?" otázal se velkoadmirál, který celý tenhle rozhovor sice poslouchal, ale přesto chtěl znát můj názor. "Ehm...jak se zdá, tak tu ještě chvíli zůstanu. Takže... můžu si ho už nechat?" ukázala jsem na nota. "Prosím, já s ním nic neodpálím..." udělala jsem na Thrawna psí oči. Ten kdyby mohl, tak protočí panenky. Jelikož ale žádné neměl, tak jen nevěřícně zakroutil hlavou. "No dobře. Myslím, že vám i nakonec vrátím i ty ostatní věci. A co se týče vašeho pobytu zde...Víte vůbec, na jaké planetě se nacházíte?" otázal se. Zamyslela jsem se. "No...řekla bych, že tohle bude takzvaná Ruka Thrawnova, pevnost v systému Nirauan, ale jméno planety konkrétně se nikde neuvádělo." "Čili se jí pro zjednodušení dalo stejné jméno jako má hvězdný systém sám. Velmi dobře. Vaše... přítelkyně měla pravdu, když tvrdila, že se zde vyznáte. Tak dál. Z planety odlétám zítra, možná bude vhodnější, když vás vezmu s sebou. Zde se budete pohybovat vždy v doprovodu člena úderného oddílu nebo mně samotného. Pokud možno s nikým nemluvte a neupozorňujte na sebe. Nemáte zde co dělat a mohla byste tak snadno přijít k úhoně. Jasné?" Přikývla jsem. Bude to nuda, ale snad to nějak vydržím. "O tom, jak to bude probíhat na Chiméře, mé vlajkové lodi, se dohodneme zítra. Teď vás zavedu do vašeho pokoje, věci vám tam zanesou později." S tím se zvedl, já se taky nějak postavila na bolavou nohu a odpochodovali (nebo odkulhali) jsme pryč z ošetřovny.

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK VŠEM!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama