Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou!!!

1.kpt-VvS: Milé uvítání

17. ledna 2008 v 20:27 | Leanne |  Vítejte ve Středozemi
První kapitolka mý ztřeštěný povídky...

Tahle malá příhoda se stala o letních prázdninách...

Šla jsem ten den do sklepa k pračce, matka totiž nabyla dojmu, že se nudím a tak mě telefonicky poslala-ne, TAM opravdu ne!-pověsit prádlo. Dodnes nevím, kde k tomu nápadu přišla, ale docela se sekla.

Fajn. Právě jsem nakvašeně procházela chodbou směr prádelna, když se na zdi objevil zářící bod. Ztuhla jsem. Co to SAKRA je?! Začalo se to zvětšovat a brzy se změnilo v obrovský vír světla. Najednou se ozvala rána... a vír mě vcucl.

Vyplivlo mě to na jakési mýtince. Nasraně jsem se zvedla ze země a rozhlídla se. Kolem postávalo devět...mužů...i když stejně jako u pánů z mý třídy by se o tom u valný většiny přítomných dalo pochybovat. Nebo už jste viděli chlapa s vlasy jak po peroxidu? Luciuse Malfoye teď necháme být... Další čtyři byli ještě děti, hlavami mi dosahovali sotva po prsa a to nejsem žádnej obr. Zato maníka stojícího vedle nich bych tipovala na trpaslíka. Měl takový vousy, sekyru a smrděl. Hrůza. A to jsem od něj stála dobrý tři metry. Jak to ty děcka vydržej...Přímo naproti mně stál dědula s vousy á la Santa Claus, mával ve vzduchu dlouhou holí a pronášel jakousi litanii. Kromě všech těhle hybridů tam byli ještě dva, ty už vypadali jakž takž normálně. Jeden byl černovlasej v příšerně orvanejch hadrech a se zvláštním, asi-stříbrným přívěškem na krku. Druhej byl nazrzlej s obrovským štítem na zádech, div, že se nestrhne.

Ti všichni si mě udiveně prohlíželi. Pak promluvil mladík-peroxid: "Gandalfe, jsi si jistý, že jsi to kouzlo provedl správně?!" Počkat, počkat. Asi mi hrabe, ale fakticky řekl GANDALFE??? Ozvala jsem se: "Může mi někdo říct, co tady zatraceně dělám?" Dobrý, dokud nezačnu mluvit sprostě, můžu se ovládat.

Ten orvaný chlápek postoupil dopředu: "Zdravím Tě, jsem Aragorn." Pak, ignorujíc můj nevěřícnej pohled a hubu tak otevřenou, že si mohl nakrásně prohlídnout moje rovnátka, začal všechny představovat. "Toto je elf Legolas". Ukázal na peroxida. "Trpaslík Gimli". Ty vole, já se trefila a to bez toho, že bych ho poznala! "Boromir z Gondoru". Zrzoun, co jinýho. "Čaroděj Gandalf Šedý". Santa. "A hobiti Frodo, Sam, Pipin a Smíšek." A ukázal na TO, pardon na TY, který jsem ještě před chvílí považovala za exkurzi ze základky. V tý době už jsi můj miniaturní mozek přebral, co se vlastně děje, ale přesto jsem nemohla nepronýst větu: "To mi jako chceš říct, že jsem se ocitla v Pánovi Prstenů?" Teď byli pro změnu šokovaný oni. "V čemže?", otázal se Aragorn. Tak on pánešek neví...V tý době jsem byla fakt mimo, jelikož mi nedocvaklo, že tady to v knihkupectví asi fakt neprodávaj. A nejspíš ani nic takovýho jako knihkupectví nemaj. "V Pánovi Prstenů!" To jsem skoro zaječela. Jemu do ksichtu. Se nedivte, byla jsem pod tlakem. Vy byste taky byli, když si vezmete, že jste šli vykonat jen podřadnou domácí práci a místo toho skončili v bestselleru. "To je taková knižní trilogie od J.R.R. Tolkiena, ty tupče, Společenstvo prstenu, Dvě věže a Návrat krále!" Zdá se mi to, nebo začal couvat? No, možná jsem mohla ubrat...Ne, nemohla! "To chce klid. Nádech, výdech", říkám si a snažím se ignorovat jejich zděšené pohledy. Heh, z toho jejich výrazu soudím, že jestli si o mně PŘEDTÍM říkali, že mi kape na karbid, tak TEĎ už mě musej považovat za návštěvníka z Oblasti 51.

"Ehm...vůbec netuším, o čem to mluvíš,ale patrně nás znáš, a....kdo vlastně jsi?", vybafl Gandalf. Nasadím výraz typu -hele, brouku, nudíš mě- a líně pronesla: "Jmenuju se Leanne Lycantro." Dovětek Naser si, Šmajdo jsem vynechala. Ajaj, začínám se nudit. A to vůbec není dobrý... "Víš, Leanne, abys pochopila, co se vlastně stalo...snažil jsem se přivolat mocnou bytost z jiného světa, jenž by nám pomohl s naším úkolem. Patrně jsem ale udělal chybu v zaříkávání a místo něj přivolal tebe. Omlouvám se." Heh, není za co. Šmajda nejspíš netuší, že to zaříkávání provedl naprosto správně. Já JSEM mocná bytost. Říkat mu to ale nebudu, nemám náladu ani čas se s nima vlíct přes půl Středozemě až do Mordoru. Jen ať mě pěkně pošle zpátky! "Fajn, v tom případě.. bys mě mohl poslat domů, ne?" pronesla jsem své přání. Čaroděj se zamyslel: "Pošlu tě domů, ale..." "Ale co?" dotáži se nakvašeně. Aneb jak vám dokáže pokazit náladu jedna mizerná věta. "Ale nejdřív se pokusím kouzlo zopakovat. Tentokrát se mi snad povede přivolat mocnou bytost odjinud." Ušklíbla jsem se: "Gandalfe, nechci rejpat, ale vzhledem k tomu, JAK to dopadlo posledně, by se taky mohlo stát, že sem přefiltruješ mou kámošku Lucian, a v tom případě by ses mohl rozloučit se životem. S tímhle i těma dalšíma", dodám škodolibě. "Buď bez obav, tentokrát bude mé zaříkávání naprosto bezchybné", ujistil mě čaroděj. Takhle jsem to nemyslela. Ono už bylo bezchybný...

Gandalf začal čarovat. Objevil se světelný vír. Záblesk a...cha cha, já ho varovala. Přivolal Lucian. Nevypadá nadšeně...

"Může mi někdo vysvětlit, co tady kurva doprdele dělám?", zařvala vztekle a já šla smíchy do kolen. "A ty tady děláš co?" dodala o něco mírněji, když si všimne mé maličkosti. "Vítej v Pánovi Prstenů" dokážu ze sebe vypravit. Takhle naštvanou jsem ji neviděla nejmíň...od června? Asi jo.Víte, naštvat Lucian není zrovna bezpečnej druh zábavy, takže když se fakticky nasere...

To be continued
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kath Kath | 18. ledna 2008 v 18:28 | Reagovat

holky, jak jinak, ale sem zas pod stolem a snažim se popadnout dech :D

2 pokračujteeeee pokračujteeeee | 31. března 2008 v 15:51 | Reagovat

to nemá chybu XD Lucíík Malfoyovic XD pokračujte XD Se snad umlátiim smíchy XD

3 Káně Káně | E-mail | 27. února 2009 v 14:53 | Reagovat

Tak tohle je nehorázně dobrý! Málem sem se P*****L smíchy :D

4 Káně Káně | E-mail | 27. února 2009 v 14:53 | Reagovat

Tak tohle je nehorázně dobrý! Málem sem se P*****L smíchy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama